सब लोक-गाथा
🔱

भाना गंगनाथ

गढ़वाली लोक-गाथा

गढ़वाल के सिद्ध सन्यासी भाना गंगनाथ और रानी बेलापाटणी की प्रेम-गाथा।

Story Summary (English)

Bhana Gangnath is the mystical love story of a powerful Shaivite ascetic and a Garhwali queen. Gangnath was a Nath-panthi yogi who wandered the hills performing miracles — healing the sick, controlling wild animals, and commanding rain. Queen Belapattani (or Bela Rani) of a small hill kingdom was drawn to his spiritual power. Against all social norms — a queen falling for a wandering sadhu — their love blossomed. The tale describes Gangnath's supernatural feats: turning water into milk, walking on the river, and making barren fields bloom. But the king, Belapattani's husband, discovers the affair and orders Gangnath buried alive. According to legend, even from his underground tomb, Gangnath's drum (damaru) continued to beat. The grief-stricken Belapattani cursed the kingdom and disappeared into the forest. Gangnath became a revered deity (devta) across Garhwal, with temples in his name where his spirit is invoked during Jagar rituals. The story blurs the line between historical saint, supernatural being, and folk deity — a uniquely Garhwali spiritual narrative.

गढ़वाल की डाँडियों मा घूमदो छयो एक जोगी,

नाथ पंथी, भभूत रमाए, डमरू बजाये — भाना गंगनाथ।

वैका हाथ मा शक्ति छई, आँखी मा तेज,

बीमारों ठीक करदो, सूखा खेतों मा बरसात लौन्दो।

गाँव-गाँव मा वैकी ख्याति फैलीगे:

गंगनाथ बाबा ऐगे, गंगनाथ बाबा ऐगे।

एक दिन पौंछो वो बेलापाटणी का राज मा,

जख रन्दी छई राणी बेलापाटणी — रूपवती, बुद्धिमती।

राणी सुणाले गंगनाथ की महिमा:

वो पाणी दूध बणौन्दो, नदी पर चलन्दो,

वो बांझ धरती मा फसल उगौन्दो।

राणी बोल्दी: मैं देखणू चान्दू या जोगी।

गंगनाथ ऐगे दरबार मा,

राणी देखदी — वैकी आँखी मा ब्रह्माण्ड दिखे,

वैकी बाणी मा अमृत छयो।

गंगनाथ देखदो राणी — जनी पार्वती को रूप,

जनी शक्ति को अवतार।

प्रेम जागो — नियम तोड़ीक, समाज तोड़ीक।

राणी जान्दी रात को गंगनाथ का आश्रम,

गंगनाथ बजाये डमरू, गाये भजन, राणी सुणन्दी।

पर राजा तैं खबर पौंछी:

मेरी राणी जोगी का पास जान्दी!

क्रोध मा राजान आदेश दिन्यो:

गंगनाथ तैं जिन्दो गाड़ दो भूमि मा।

सैनिक ऐन, गंगनाथ नी भाग्यो — हँसदो बोल्दो:

यो शरीर मिट्टी को छ, आत्मा अमर छ।

गाड़ दिन्यो वैतैं — पर लोक बोलन्दा:

मिट्टी मा से डमरू बजन्दो रै गयो,

धम-धम-धम, रात भर।

राणी बेलापाटणी श्राप दिन्यो राज तैं:

यो राज नाश होलो, यो वंश खत्म होलो।

वा जंगल मा गायब होई गई — कबी नी मिली।

गंगनाथ देवता बणी गए,

गढ़वाल मा जगह-जगह वैका मंदिर बणीन।

जागर मा वैकी पूजा होन्दी,

डंगरिया नाचन्दा, गंगनाथ बोलन्दा:

मैं अमर छऊँ, मैं हर जगह छऊँ,

जो मैंतैं पुकारलो, मैं तख ऐलूं।

यो लोक-गाथा गढ़वाल की मौखिक परम्परा का हिस्सा छ — पीढ़ी दर पीढ़ी सुणाई जांदी रही छ।

यो गाथा का बारे मा घुघुती AI सी पुछण च त घुघुती AI मा जा।

और लोक-गाथा

PahadiTube

PahadiTube ऐप इंस्टाल करें

APK नहीं — सीधे ब्राउज़र से!

⚠️ कोई APK फ़ाइल इंस्टाल न करें — वो हमारी नहीं है!